Zpěvák Petr Vrzák a bubeník Tomáš Staňek ze skupiny UDG pro školní rádio
Jak jste si užili koncert?
Petr: Dobrý, užili jsme si koncert, je to vlastně první open-air, první letní festival…Už je léto nebo je jaro? (smích)
Jaro (smích)
Petr: Takže první letní festival na jaře.
Co vás nejvíc baví na koncertech?
Tomáš: (jí banán) Banány, pomeranče (smích)…Becherovka taky.
No a přímo na koncertech, kromě ovoce?
Petr: Přímo na koncertech nás nejvíc baví energie, která tam je. To, že se na nás přijdou jen tak podívat lidi a vlastně tak dva, tři dny nic neřešej.
Jakou máte nejoblíbenější písničku co hrajete?
Petr: Tak to má asi každej nějakou svoji oblíbenou, dost často to je taková písnička, kterou lidi chtějí, nebo třeba písnička, kterou na koncertech už moc nehrajeme, protože je pro nás už taková ohraná.
Co všechno pro vás skupina a celkově hudba znamená?
Petr: No tak asi všechno…
Tomáš: Ono to zní trochu jako klišé, ale vlastně je to náš život. My od patnácti, od šestnácti let neděláme nic jiného. Chodíme na zkoušky, pak jezdíme na koncerty, nahráváme desky a to nám zabírá celej náš život. Takže je to náš život.
Petr: Já třeba když jdu někam s kámošema, tak oni se baví o tom kam pojedou, kde byli a já všechno volno co mám tak strkám do kapely. Oni když něco naplánujou a zeptaj se mě, jestli pojedu s nima, tak jim řeknu, že ne, protože musím na koncerty.
A bylo třeba někdy období, že vás to vůbec nebavilo, že jste s tím chtěli seknout?
Oba: No třeba dneska (smích)
Tomáš: Musíte za ty odpovědi vždycky napsat SMÍCH, aby to nevypadalo, že jsme úplný debilové.
Petr (na Tomáše): To je pro školní rádio, to bude běžet o velký přestávce.
Ráno to bude běžet.
Petr: Aha, tak DOBRÉ RÁNO!
Proč vlastně název UDG?
Petr: Vy jste říkaly, že to bude na základní škole, že jo?
To nevadí, to nám řekněte klidně.
Petr: No tak dobře, znamená to Ulepené Dětské Genitálie. (smích)
Aha, dobře. A co vás inspiruje k psaní textů?
Tomáš: Becher, rumík s colou, pivo. Našeho zvukaře ke zvučení inspiruje zelená třeba, tu má úplně nejradši. Ne tak asi vážně trochu, že jo. My jsme takhle ve zkušebně, tam něco hrajem, když se nám to líbí, tak v tom pokračujem, pak na to napíšeme nějaký texty. Ty texty jsou většinou o tom, co právě prožíváme. O tom, že máme nějaký holky, máme s nima nějaký problémy, máme nějaký jiný holky kromě těch našich holek, s těma máme taky problémy a tak, pak občas přijdeme o nějakýho kamaráda. Prostě tak jak to přijde.
Petr: Kdyby v tom rozhlase něco praskalo, tak žeru papriku právě. (smích)
Jaký byl váš největší spor v kapele?
Tomáš: No náš největší sporT je nohejbal.
No a třeba nějaká hádka?
Tomáš: My se nehádáme.
Vůbec?
Tomáš: Nebo jo vlastně, trochu se hádáme, ale ono je to vždycky hrozně krátký. My se třeba pohádáme večer, když jsme ožralý a druhej den ráno o tom nikdo neví. Jinak se vůbec nehádáme. Máme takovou metodu, že všechno vyšumí. My to prostě neřešíme a ono to zmizí.
Takže se nehádáte, neperete se…
Tomáš: Ne. No, perou se Petr a Pavel, to jsou dvojčata, ale u dvojčat to je normální. A Petr vždycky vyhraje, protože je silnější.
Pak tady máme otázku od jedné fanynky od nás ze školy, jak vznikl song Kurtizána?
Petr: Jako písnička nebo text?
No obojí.
Petr: Tak písnička vznikla jeden den v jedný zkušebně…
Tomáš: Jak jinak.
Petr: To je moudro! Takže tahleta písnička vznikla za jeden den ve zkušebně. A jak? Kdo ví.
A máme vám vyřídit, že se vám moc povedla.
Petr: Jo tak to zdravíme a děkujem.
Koho z české hudební scény považujete za největší konkurenci?
Petr: My nechceme mluvit o nějaký konkurenci, kapely by se neměly konkurovat mezi sebou. Cílem kapely je bavit lidi takže tam nějaká konkurence asi je, ale spíš ti řeknem kdo se nám líbí než jaká je naše konkurence.
Tomáš: Spíš je to tak, že když hraje nějakej fotbalovej klub proti jinýmu, tak jeden vyhraje. Když hrajou dvě kapely na stage tak žádná z nich nevyhraje.
Petr: No spíš vyhrajou obě. Když si vezmu třeba Spartu Praha, tak UDG na rozdíl od Sparty vyhrávají pořád.
No a kdo se vám teda líbí z české hudební scény?
Petr: No mě se třeba líbí kapela Post-it.
Tomáš: Mě se líbí třeba Vypsaná fixa co támhle zrovna hraje.
Petr: A pak spousta dalších, Wohnouti, Divokej Bill.
No a ze zahraničních?
Petr: Já za největší kapelu všech dob považuju Queen, ty jsou skvělý. A z těch současnejch bych šel třeba na Linkin Park.
Podle čeho si vybíráte hosty na svých deskách?
Petr: Když si vezmeš ten malej českej rybníček tak ono to zas takovej výběr úplně není. Takže my si vezmeme třeba zpěváka nebo zpěvačku co je s náma nějakým způsobem spojenej. Samozřejmě se jim to musí líbit, nikdo vám nebude zpívat něco úplně mimo jeho žánr. A pak samozřejmě naše kámoše.
A jak se vám spolupracovalo třeba s Richardem Krajčem na první desce?
Tomáš: To už je strašně dlouho, to už je pět let, to už jsme fakt zapomněli. Ale byl v pohodě, přijel do studia, zazpíval a odjel.
Petr: To já jsem byl v Itálii zrovna.
V kolika letech jste si uvědomili, že byste se chtěli živit hudbou?
Oba: To jsme si nějak neuvědomili doteď (smích)
Dělali jste už někdy rozhovor pro školní rádio nebo školní časopis?
Petr: Dělali jsme pro školní rádio. Jedno školní rádio běželo na našem gymplu, to jsme začínali hrát…
Tomáš: To jsme do toho rádia vždycky propašovali naše písničky.
Jaká největší nepříjemná situace nebo trapas se vám na koncertě stal?
Tomáš: Tohle já bych si s dovolením vzal tuhle otázku. Já jsem měl jednou takový trenky s rozbitejma knoflíčkama a vylez mi pinďour. (smích) Ale já jsem za to fakt nemohl.
Tak ta je dobrá no. (smích) A teď jestli byste něco vzkázali žákům k nám do školy.
Petr: Tak žáci, teď se připravte, protože za 5…4…3…2…1… začne zvonit. (smích)