Ke konci školního roku bývají žáci unavení, hůř se soustředí a už se nemohou dočkat prázdnin.
A tady se nabízí prostor pro netradiční způsoby výuky v jiném prostředí, které už samo o sobě láká víc než běžná školní lavice. Šesťáci se vydali do nedalekého Nového Bydžova, aby si v praxi ověřili své znalosti z dějepisu, zeměpisu, občanské výchovy i ostatních předmětů a obohatili je přímo v terénu o nenahraditelnou vlastní zkušenost.
Vysoké, těžké zdobené dubové dveře s masivní klikou se za dětmi hlučně zavřely a všichni plni očekávání stoupali po schodech, kudy kráčela historie, do městského muzea. Ředitel, promovaný historik Jaroslav Prokop, hned na začátku vyzkoušel jejich matematické dovednosti, když zadával různé rébusy s letopočty, aby sami vyvodili historická data. Od pravěku až do dnešních dní se před dětmi otevíraly střípky příběhů, které by zůstaly dávno zapomenuty, nebýt obětavých lidí, kteří je pro budoucí generace opatrují. A tak tu vedle sebe leží mučící nástroje ze středověku, nádobí i další předměty denní potřeby, ale i unikátní originály obrazů, plastik i příklady uměleckých řemesel, z nichž mnohé nemají ve světě obdoby. Vyprávění o ukradených a znovu nalezených obrazech bylo jako detektivka, s tím rozdílem, že příběh byl skutečný.
O patro níže v prostorách obrazové galerie se děti seznámily s řadou obrazů a plastik, naučily se hledat ve skutečném katalogu výstav a formou týmové práce odpovídaly na záludné otázky v cestovním deníku. Kdo něco nevěděl, měl možnost požádat o pomoc pana ředitele, takže se trénovalo i logicky správné kladení otázek a komunikace s dospělým.
Novobydžovské náměstí s přilehlými ulicemi se svým čtvercovým pravidelným historickým půdorysem je ukázkou, jak dokonalé znalosti z geometrie měli středověcí architekti. Napravo míjíme morový sloup a kráčíme Chlumeckou ulicí na starý židovský hřbitov. Teď v době, kdy vzpomínáme na hrůzy, které celým národům způsobil Hitler za druhé světové války, je vyprávění o osudech stovky bydžovských židovských obyvatel ještě působivější. Žáci se tak zase o kousek přiblížili toleranci k jiné kultuře a rovněž si vyzkoušeli slušné chování na pietním místě.
Na úplný závěr nesměla chybět točená zmrzlina a ta všem tentokrát obzvláště chutnala. Návštěvu této lokality vřele doporučujeme. Muzeum v Novém Bydžově patří k těm vzácným institucím, kam můžete chodit znovu a znovu a vždy objevíte něco zajímavého, čeho jste si při předchozí návštěvě nevšimli. Děkujeme panu učiteli Josefu Lejskovi, že pomohl naší třídní a na tomto putování nás doprovázel.
Fotogalerie:
