2011-2012

PAŘÍŽ

Na výlet do Paříže a do Londýna vyrazila autobusem v pondělí 21. 5. polovina žáků naší školy a v Praze přistoupila druhá polovina dětí. Cesta byla únavná a protože jsme měli dobrý čas, naše první zastávka za krásami cizích zemí se uskutečnila v noci kolem půl druhé hodiny ranní, kdy jsme obdivovali majestátnost gotické katedrály v Remeši. Do Paříže jsme dorazili už za svítání. Počasí bylo docela chladné a byla i mlha. Jeli jsme metrem a navštívili nejprve náměstí Svornosti, věhlasný Louvre jsme bohužel jen míjeli, na nábřeží u památníku Plamen života jsme uctili památku zde tragicky zesnulé princezny Diany a pak už jsme si to namířili rovnou k dominantě Paříže – na Eiffelovku věž. Celá dvě patra jsme si pěkně vyšlapali po svých a pak výtahem až na vrchol, kde nás čekala odměna v podobě krásného výhledu. Poté někteří odpočívali v rytmu houpání lodi na Séně a jiní poslouchali zajímavý výklad našeho perfektního průvodce Charlieho. Přes Trocadéro jsme zamířili k Vítěznému oblouku a hlavní ulici Champs Élysee . Autobus nás pak převezl pod nejvyšší místo k Moulin Rouge, pěšky jsme se vydali na Montmartre a k bazilice Sacré-Coeur. Vyčerpaní, ale spokojení jsem se ubytovali v hotelu Formule 1 a ve 3 hodiny ráno jsme pokračovali na trajekt do Calais, který nás odvezl do anglického přístavu Doveru, kde nás vítaly bílé křídové skalní útesy a slunce, které nám vydrželo po celou dobu našeho pobytu v Anglii.

Petra Zídková, 8. A

LONDÝN

Na otázku „V čem se liší Londýn od České republiky?“ si můžeme odpovědět mnoha způsoby. Když srovnám Londýn s naší Prahou, základ je stejný. Stejné obchody, ulice, památky. Když si ale Londýn projdete celý, hlavně centrum, je mnohem pestřejší a zajímavější. Památek je více a mají zajímavější historii, obchody jsou větší a lákavější a lidí je mnohokrát více.
Mě, jako dívku, zaujaly samozřejmě nejvíce obchody. Celou dobu jsem se těšila na Oxford Street, do které jsme šli až poslední den. Miluji davy lidí a velké obchody a tady to všechno bylo. Byla jsem tak nadšená ze všeho tam, že jsem si koupila i dražší věc, kterou bych si třeba v Česku nekoupila a taky kvůli tomu, že tam ani vlastně nevíte, co má jakou hodnotu, dokud si jejich peníze nepřepočítáte.
Co se týče památek, byla jsem unešená stejně. Mají tam tolik zachovalých věcí v tak skvělém stavu! Když jsme projížděli ulicemi s památkami autobusem, nestíhala jsem fotit. Vždycky jsme se všichni seskupili na jednu stranu, kde bylo něco zajímavého a tlačili se. Nejvíce mě zaujal Tower Bridge, protože ten jsem vždy vídala jen na pohledech. Na něj jsem se nejvíce těšila a překvapil mě novým, barevným nátěrem. Samozřejmě Big Ben byl další nepřehlídnutelnou kuriozitou. Navštívili jsme také muzeum Madame Tassaud. Bylo ohromující! Voskové figuríny slavných osobností byly skvěle zhotovené a já byla šťastná, že se můžu vyfotit s nějakou celebritou. V muzeu ale nebylo možné jen tohle. Bylo zde i kino 4D, projížďka starou Anglií a návštěva filmu Vřískot ve formě strašidelné procházky. Dále jsme navštívili Londýnské oko, což je veliký kolotoč s uzavřenými buňkami, do kterých se vejde asi dvacet lidí. Z něho jsme měli celý Londýn jako na dlani.
Ten byl v plném proudu kvůli královskému jubileu a Olympijským hrám. Všechno se opravovalo a chystalo. Když například toto srovnám s Českem, my nejsme tací vlastenci, abychom tak zapáleně oslavovali jubileum našeho prezidenta.
A co počasí? Všichni říkají, že v Londýně stále prší, ale já Londýn takový vůbec nezažila. Byla jsem tu poprvé a skvěle mě překvapil už tím, že nepršelo vůbec a bylo pořád slunečno, až vedro.
A rodina? Jak jistě víte, školy většinou v Londýně přespávají u rodin. V našem případě tomu nebylo jinak. Bála jsem se, jakou rodinu dostaneme, a když pro nás poprvé na parkoviště přijel jen muž, začala jsem se obávat. Při jízdě autem jsme se ale spřátelili, a když jsme dojeli k němu domů, zjistili jsme, že bydlí s manželkou a nám se ulevilo. Nevím, ale přišlo by mi zvláštní, kdyby se o nás staral jenom muž. Paní byla skvělá, vždy si s námi sedla a povídali jsme si. Vždy ráno nás přivítala její pozitivní nálada se slovy: „Good morning girls“. Byla jsem nesmírně vděčná, že přespávám u téhle rodiny. Procvičila jsem si anglický jazyk a nejezdila jsem sem s odporem jen na přespání a se slovy „už ať jsem pryč“.
Takže celkové shrnutí? Výlet byl úžasný, všechno se skvěle vydařilo a v Anglii jsem určitě nebyla naposled. Jsem ráda, že jsem jela.

Sára Severová, 8. A

Fotogalerie:

Ke konci školního roku bývají žáci unavení, hůř se soustředí a už se nemohou dočkat prázdnin.

A tady se nabízí prostor pro netradiční způsoby výuky v jiném prostředí, které už samo o sobě láká víc než běžná školní lavice. Šesťáci se vydali do nedalekého Nového Bydžova, aby si v praxi ověřili své znalosti z dějepisu, zeměpisu, občanské výchovy i ostatních předmětů a obohatili je přímo v terénu o nenahraditelnou vlastní zkušenost.

Vysoké, těžké zdobené dubové dveře s masivní klikou se za dětmi hlučně zavřely a všichni plni očekávání stoupali po schodech, kudy kráčela historie, do městského muzea. Ředitel, promovaný historik Jaroslav Prokop, hned na začátku vyzkoušel jejich matematické dovednosti, když zadával různé rébusy s letopočty, aby sami vyvodili historická data. Od pravěku až do dnešních dní se před dětmi otevíraly střípky příběhů, které by zůstaly dávno zapomenuty, nebýt obětavých lidí, kteří je pro budoucí generace opatrují. A tak tu vedle sebe leží mučící nástroje ze středověku, nádobí i další předměty denní potřeby, ale i unikátní originály obrazů, plastik i příklady uměleckých řemesel, z nichž mnohé nemají ve světě obdoby. Vyprávění o ukradených a znovu nalezených obrazech bylo jako detektivka, s tím rozdílem, že příběh byl skutečný.

O patro níže v prostorách obrazové galerie se děti seznámily s řadou obrazů a plastik, naučily se hledat ve skutečném katalogu výstav a formou týmové práce odpovídaly na záludné otázky v cestovním deníku. Kdo něco nevěděl, měl možnost požádat o pomoc pana ředitele, takže se trénovalo i logicky správné kladení otázek a komunikace s dospělým.

Novobydžovské náměstí s přilehlými ulicemi se svým čtvercovým pravidelným historickým půdorysem je ukázkou, jak dokonalé znalosti z geometrie měli středověcí architekti. Napravo míjíme morový sloup a kráčíme Chlumeckou ulicí na starý židovský hřbitov. Teď v době, kdy vzpomínáme na hrůzy, které celým národům způsobil Hitler za druhé světové války, je vyprávění o osudech stovky bydžovských židovských obyvatel ještě působivější. Žáci se tak zase o kousek přiblížili toleranci k jiné kultuře a rovněž si vyzkoušeli slušné chování na pietním místě.

Na úplný závěr nesměla chybět točená zmrzlina a ta všem tentokrát obzvláště chutnala. Návštěvu této lokality vřele doporučujeme. Muzeum v Novém Bydžově patří k těm vzácným institucím, kam můžete chodit znovu a znovu a vždy objevíte něco zajímavého, čeho jste si při předchozí návštěvě nevšimli. Děkujeme panu učiteli Josefu Lejskovi, že pomohl naší třídní a na tomto putování nás doprovázel.

Fotogalerie:

Dne 3. dubna se děvčata šestých tříd účastnila Okresního finále ve vybíjené. Turnaj se konal ve sportovní hale v Třebši za účasti 13 základních škol z královehradeckého okresu. Dívčí tým ve složení: Terka Fraňková, Dáda Kamenická, Káťa Slezáková, Káťa Bittnerová, Verča Kubiasová, Růženka Rochelová, Verča Tačíková, Simča Dalecká, Bára Šepsová a Verča Kutíková, vyhrál nejprve jednoznačně svoji skupinu. V napínavém finále porazily dívky nejprve soupeřky ze ZŠ Habrmanova a poté i ze ZŠ Chlumec nad Cidlinou a po právu se staly vítězkami celého okresního kola.

Přejeme mnoho úspěchů v Krajském finále, které se koná 5.června v Bělohradu.

Fotogalerie:

Známá znělka tentokrát zahájila fiktivní zpravodajství regionální televize, v němž moderátoři Kája Toušková a Martin Bečka z 9. A vyzpovídali pana ředitele, jako hosta svého pořadu. Pak už se všichni pomyslně přesunuli do haly v Kuklenách a přehlídka školní i mimoškolní činnnosti našich žáků mohla opravdu začít. Na úvod zahráli nejmenší muzikanti z mateřské školy Plačice na flétny pod vedením paní učitelky Kohoutové. Prvňáci potěšili pěknou písničkou pro maminky a také slibem, že budou doma hezky pomáhat. Mezi sólovými zpěváky nejvíce vynikl Jirka Podroužek ze 2. B s písní Ne, pětku ne a Sabina Slavíková z 9. B se známou melodií Hallelujah z pohádky o Shrekovi. Program byl opravdu pestrý, jen tanečních vystoupení bylo pět. Představili se v nich postupně dvojice Bára Šepsová a Simona Dalecká ze 6. B s vlastní choreografií, kroužek School of dance, kroužek aerobiku, břišního tance i čtveřice žáků z osmých tříd, která si říká Fate Bastards. Specifickou skupinu tvořily tři scénky. V té jedné se s diváky děti z 5.A vypravily do světa, ve druhé žáci volitelného předmětu výchova k umění předvedli, jak by vypadala s trochou nadsázky škola bez pravidel. Ovšem třetí scénka byla zážitkem, na který se nezapomíná. Osmáci diváky překvapili ukázkou z filmu Pelíšky, kde zejména v roli pána domu exceloval Petr Kult. Noky i židle létaly vzduchem a diváci strhující výkon ocenili zaslouženým potleskem. Největší počet účinkujících ze 2.,3., 4. a 5. tříd najednou interpretoval píseň Proměny a i posluchači měli možnost zazpívat si společně. Také v kytarovém a flétnovém souboru přibylo účinkujících – tentokrát se představilo deset fléten a sedmnáct kytar. Asi nejvíce se líbila píseň Jarní tání. To vše zakončil dvěma milými písněmi pěvecký sbor se svými sólisty. Věříme, že diváci byli spokojeni. Tak velký počet nás velice potěšil. Pojďte se s námi ve fotografiích vrátit k těm nezapomenutelným okamžikům s vašimi šikovnými dětmi.

Fotogalerie:

Za přítomnosti pana ředitele Mgr. Pavla Hebelky, pana zástupce Mgr. Martina Špliňa, paní zástupkyně Mgr. Olgy Šrámkové, vychovatelek a dětí třetího, čtvrtého a pátého ročníku byla dne 12. 4. 2012 slavnostně otevřena klubová „DŽUNGLE“.
Z mnoha návrhů, jak využít místnost po zvířátkách, zvítězil návrh Kateřiny Herbstové, žákyně 4. A. Káťa se zhostila výtvarného zpracování a i ostatní děti přiložily ruku k dílu. Tak nám vznikla velmi pěkná relaxační místnůstka, kde si budeme povídat o svých starostech, radostech i tajnostech, hrát hry, poslouchat hudbu.
Z „DŽUNGLE“ máme všichni velkou radost a hlavně proto, že vznikla naším vlastním přičiněním.

Fotogalerie:

U příležitosti Dne Země se třetí třídy vypravily do blízkých Libčan na naučnou stezku pojmenovanou „Život ve vodě a v lese“, která vede kolem rybníka Brigádník a má 12 zastávek. Zde si žáci z informačních tabulí porovnávali své vědomosti s novými poznatky a také měli možnost si zasportovat .

Fotogalerie: