Stejně jako vloni a předloni jsme i letos vybrali nejstatečnější děti z osmých a devátých tříd a pokusili se z nich alespoň částečně vychovat vodáky. Pár překážek se na našem týdenním výletě sice objevilo, ale všechny jsme úspěšně překonali a nějaké dvouhodinové čekání na náhradní dopravu nebo pár silných bouřek nás nemohlo rozházet. Nevzdali jsme to ani, když některým jedincům protekl stan, ani když nám v Českém Krumlově na jezu uplavala loď… Tu nám zachránil rychlý instruktor Michal a stany jsme vyždímali a usušili v hostelu Havana v Českém Krumlově. Tam jsme dokonce stihli pokřtít vodáky a předat naše šmoulí trička (ke kánoím Samba nám skvěle ladila). Do cesty se některým postavilo i pár jezů, ale to by přeci nebylo ono, kdyby se každou chvíli někdo necvaknul…, protože jak hlásí naše trička:
„Kdo se necvakne, jezdí pod své možnosti.“
Pokud bychom měli vyhodnotit, co se nejvíce líbilo našim vodákům, tak jednoznačně vládlo soulodění (hned první večer bylo vysvětleno, co to vlastně je :-)) a písnička z filmu Desperados „Cancion del Mariachi“. Do té doby ji prý náš instruktor Láďa hrál velmi rád, ale myslíme, že poté, co ji musel hrát denně 5-10x po celou dobu pobytu, si od ní rád odpočine. Musíme ale přiznat, že i nám tato písnička zalezla pod kůži…
A co nejvíce překvapilo nás dospělé? Nečekali jsme, že naši vodáci v době mobilů, powerbanek a repráčků vydrží sedět i několik hodin u ohně a poslouchat hru na kytaru, případně si pobrukovat to, co jim utkvělo v hlavě z hodin hudební výchovy.
Milí vodáci, byli jste fakt skvělí a pevně doufáme, že se za rok na Vltavě zase sejdeme…!!!
A proč šmoulové? Tak to mrkněte hned na první fotku v naší fotogalerii… a bude vše jasné
Šárka + Míša, Michal a Láďa
