Jak se těšíte na dnešní koncert?
Těšíme se moc, protože dnešním dnem nám začíná festivalová sezóna a na tu se kapely vždycky těší, protože nás baví hrát venku a navíc jsme teď měli po turné dvouměsíční pauzu takže o to víc jsme jakoby nabuzení, dva měsíce jsme nehráli.
Co vás nejvíc baví na koncertech?
Atmosféra samozřejmě. A ten pocit, že lidi pod pódiem zpívají vaše písničky a vaše texty.
Jakou máte nejoblíbenější písničku co hrajete?
Já řeknu jinou, kterou nehrajeme a mám ji asi nejradši ze všech, které jsme za tu dobu udělaly a to je Jízda v protisměru. Je to taková tklivá sedmiminutová píseň a tam jsem si splnil to, jak jsem chtěl, aby kapela někdy hrála. To je pro mě nejblíže k těm mým vzorům jako jsou třeba Radiohead nebo Coldplay. Možná proto tu písničku mám nejraději.
Co vás inspiruje k psaní textů?
Život. Protože se snažím žít docela intenzivně, nebo jsem se snažil, a ve mně to vždycky něco udělá a něco ze mě vypadne. Ale teď mám takové klidné období tak toho ze mě moc nepadá.
A jaké je podle vás nejlepší album Kryštofů?
To asi nejsem úplně z to zhodnotit, jednak každá deska je jiná, každou jsme se snažili dělat jinak. Teď se mi samozřejmě hodně líbí Jeviště, Rubikon byl takový hodně hitový, Mikrokosmos byl takový náš výlet do alternativních vod. To mě taky baví, že se nebojíme udělat desku kde nejsou jen rádiové hity a jsou tam těžké hudební postupy. Je to spíš podle nálady, kdybych si měl nějakou teď pustit tak bych si asi pustil Jeviště.
Co pro vás skupina a hudba celkově znamená?
No všechno, protože všechno se tomu úplně podřizuje. Jednak jsem kapelu založil někdy před šestnácti lety a to už je hodně času a s klukama jsme takhle dohromady dvanáct let. Splnilo mi to všechny mé sny, které jsem kdy měl, spoustu jich to i překonalo. O tom že budeme někdy hrát před tisícovými davy se mi nikdy ani nezdálo. Teď když jsme jeli tour a v Praze přišlo deset a půl tisíce a v Ostravě devět tisíc a ty zimní stadiony byly vyprodané, tak to je opravdu obrovská satisfakce. A taky je to dneska už zdroj mé obživy, takže se tomu opravdu přizpůsobuje běh mého bytí tady a všechno jde za tou kapelou.
Koho z české hudební scény považujete za největší konkurenci?
Konkurence je v podstatě každá kapela. Myslím, že úplně nejblíž co se týče návštěvnosti a stylu možná máme s kapelou Chinaski, ale ty máme zrovna docela rádi, takže bych neřekl, že to je konkurence, protože to zní trošku hanlivě.
A je tedy někdo koho rádi nemáte?
Jasně.
A koho třeba?
Tak to nemůžu říct. Ale tak samozřejmě když se potkáváte s těma kapelama tak někoho rádi máte, někoho ne a funguje tam i určitá závist. Když se vám hudba daří a lidi na vás chodí v takovém počtu a rádia vás hrajou tak zase kapely, které tohle všechno nemají tak vám závidí, to je tak trochu logické. To je přece všude, všechny sekretářky se taky nemají rády.
Vždycky jste se chtěl živit jenom hudbou nebo i něčím jiným?
Já jsem nikdy nevěřil tomu, že bych se tím mohl živit. Já jsem vystudovaný elektrikář takže jsem původně myslel, že budu dělat tohle. Kapelu jsem začal dělat proto, že jsem v sobě měl něco, co jsem chtěl říct. Já ani nevím komu, ale potřeboval jsem ze sebe dostat nějaké emoce, vyzpívávat se z toho, protože jsem byl v pubertě. Takže než abych chodil k tomu psychiatrovi a psychologovi, že si nevím rady se životem, tak jsem radši začal hrát na kytaru. A to všechno co se potom stalo, je pro mě takový malý zázrak. Je fakt, že tu elektrikařinu bych asi nedělal, protože mi to moc nešlo. Teoreticky ano, ale prakticky jsem byl takový prachbídný elektrikář takže jsem pak utekl na herectví a měl jsem štěstí, že mě přijali. Tak jsem si potom říkal, že bych hrál divadlo.
Dělal jste už někdy rozhovor pro školní rádio nebo školní časopis?
Myslím, že ano, ale že to bylo přes mail. Protože dneska už je taky docela hodně hodin, vy už byste taky měly jít pomalu spát (smích) a my většinou hrajeme pozdě, takže tam už ty děti školou povinné ze základní školy nejsou.
Tak my vám děkujeme a ještě jestli byste něco vzkázal k nám do školy? Třeba vašim fanouškům.
Já bych jim vzkázal, vůbec té mladé generaci, ať tak nekašle na ten život kolem sebe, protože zjišťuji, že ty lidi žijí hlavně ve virtuálním světě na počítačích, že spolu víc komunikují přes skype a facebook než aby si spolu povídali a aby se zajímali v čem jednou budou žít. Každý „mlaďoch“ říká, že ho politika nezajímá, ale je to strašně důležitá věc pro to, kde bude později fungovat a potom vychovávat svoje děti. Aby ta generace nebyla taková lhostejná vůči všemu a nemyslela si, že jim všechno spadne do klína. A ještě bych chtěl vzkázat učitelům, že by měli být tvrdší, protože když vidím tu šikanu, kterou si dneska dovolují ty děcka ve škole, tak bych zavedl zpátky fyzické tresty. Tak jako to měl náš profesor Znamenák, který když přišel do třídy tak všichni ti hajzlové co tam byli ztichli, protože věděli, že jinak dostanou takovou facku, že je to bude bolet celý den. Takže to by chtělo zavést zpátky, protože ta buzerace, kterou si děcka dovolujou už je neúnosná. Aby se trochu zamysleli nad tím, jaká ta generace je a jak chce, aby se k ní lidi chovali. Protože podle toho jak se chovají dneska oni, bude ten svět potom vypadat.