Poslední zadání úkolu na hudebku vypadalo podobně jako ta předešlá, ale v bodě tři to přišlo:
„3/ Zvedni se ze židle, udělej si místo a s videem (kankán) se zkus pohybovat ve správném rytmu. Prvky nenapodobuj, pokud nejsi přímo akrobat nebo profesionální tanečník. Mohl bys přijít k úrazu. Vytvoř si vlastní jednoduchou choreografii a užij si pohyb a poskoky na legrační hudbu.
4/ Druhé video je určené k soustředěnému poslechu. Vychutnej si hudbu i atmosféru, která by v dnešní době být bohužel nemohla. Při poslechu se pohodlně usaď a odpočiň si.
Svoje postřehy z tance i poslechu pak pošli do Classroom.“
No a nějak takhle to dopadlo:
Při tanečních pokusech se někdo cítil „jako ve filmu“ a jiný se „málem zabil“. Někteří stihli mít i mimohudební představy.
Naštěstí nedošlo k žádné zlomenině.
Někdo vymyslel nový druh tanečně gymnastického umění, někomu připomínal kankán rock and roll, jinému tanec v lidovém kroji v národopisném souboru.
Někdo se za svůj tanec ještě trochu stydí, ale jiný se rád pochlubil. Všichni souhlasí, že je potřeba dobrá kondice. Zde ukázka bezpečného kankánu na trampolíně.
Super, co říkáte? Až na tu basu…
Napětí a očekávání, to prožíváme teď všichni kantoři. Jestli to, co žákům dáváme, je bude bavit, jestli se zapojí… Jedno ale víme jistě, že to společně zvládneme.
A k tomu poslednímu bych se také připojila. Těšíme se, až zase jít do školy, jít na koncert nebo do divadla nebude zakázané. Do té doby přeju všem, ať je nám aspoň občas „do tance“.
Mgr. Věra Slavíčková
